Bude provedena experimentální rekonstrukce horizontální pece se středovým soklem a dvěma topnými kanály, která představuje rozšířený typ pece ve střední Evropě ve 13. až 15. století, v německé terminologii označovaná jako liegender Ofen mit zentraler Ofenzunge. Tato pec je doložena archeologickými nálezy jak v Německu, tak v Čechách a na Moravě (obr. 1 a 2). Sloužila k výpalu oxidační a redukční keramiky, přičemž teplota výpalu dosahuje až 800°C.
Popis pece
Pec o rozměrech max. 4 x 2 m bude částečně zahloubena pod úroveň terénu (cca 30 cm). Topeniště bude rozděleno středovým soklem na dva topné kanály. Před pecištěm se bude nacházet předpecní jáma k obsluze pece. Základ pece a středového soklu bude tvořen opukovými kameny omazanými hlínou (mazanicí). Kupole pece bude hliněná s proutěným výpletem. Dno pece může být zpevněno říčními valouny. Středový sokl bude nést formu mobilního roštu oddělujícího topeniště od vypalovací komory. Rošt může být vyroben z dřevěných prken omazaných hlínou, nebo lze využít cihly či šamotové desky. Horizontální tah plamene v peci bude umožňovat kruhový otvor kouřovodu na protilehlé straně od topného otvoru, který bude zároveň i otvorem pro nakládání keramické vsádky. Podobný konstrukční typ pece byl experimentální rekonstruován v Panské Lhotě u Jihlavy. Teplota výpalu pece za ideálních podmínek a v redukované atmosféře dosahuje až kolem 800°C, což je obvyklá teplota výpalu středověké keramiky ve 13. až 15. století.
Autoři: Mgr. Ladislav Čapek, Ph.D. – Mgr. et Mgr. Michal Preusz, Ph.D. – Mgr. Petr Netolický, Ph.D.